Přihlásit se

Přehled vzorců

Vzorce jsou rovnice, které provádějí výpočty s hodnotami zadanými v listu. Vzorec začíná znaménkem = (rovná se). Následující vzorec například násobí 2 krát 3 a k výsledku potom přičte 5.

=5+2*3

Vzorec může také obsahovat některou nebo všechny následující položky: funkce, odkazy, operátory a konstanty.

Části vzorce

Části vzorce

1. Funkce: Funkce PI() vrátí hodnotu čísla pí: 3,142...

2. Odkazy: A2 vrátí hodnotu v buňce A2.

3. Konstanty: Číselné nebo textové hodnoty zadané přímo do vzorce, například hodnota 2.

4. Operátory: Operátor ^ (stříška) představuje znak mocniny a operátor * (hvězdička) představuje násobení.

V tomto článku:

Použití konstant ve vzorcích

Použití výpočtových operátorů ve vzorcích

Použití funkcí a vnořených funkcí ve vzorcích

Použití odkazů ve vzorcích

Použití názvů ve vzorcích

Použití maticových vzorců a konstant

Použití konstant ve vzorcích

Konstanta je hodnota, která se nevypočítává. Konstantou je například datum 10. 9. 2008, číslo 210 nebo text „čtvrtletní příjmy“. Výraz nebo hodnota, která je výsledkem výrazu, konstantami nejsou. Jestliže jsou ve vzorci použity místo odkazů na buňky konstantní hodnoty (např. =30+70+110), změní se výsledek pouze v případě, že vzorec sami upravíte.

Začátek stránky

Použití výpočtových operátorů ve vzorcích

Operátory určují typ výpočtu, který chcete s prvky vzorce provést. Existuje výchozí pořadí, podle kterého probíhá výpočet, ale pomocí závorek lze toto pořadí změnit.

Typy operátorů

Existují čtyři různé typy výpočtových operátorů: aritmetické, porovnávací, odkazovací a operátor zřetězení textu.

Aritmetické operátory

Tyto operátory slouží k provádění základních matematických operací, například sčítání, odečítání nebo násobení. Pomocí následujících aritmetických operátorů spojte čísla a vytvořte číselné výsledky.

Aritmetický operátor

Význam

Příklad

+ (znaménko plus)

Sčítání

3+3

- (znaménko minus)

Odečítání
Zápor

3-1
-1

* (hvězdička)

Násobení

3*3

/ (lomítko)

Divize

3/3

% (značka procent)

Procento

20 %

^ (stříška)

Umocňování

3^2

Relační operátory

Pomocí následujících operátorů můžete porovnat dvě hodnoty. Při porovnání dvou hodnot pomocí těchto operátorů

Relační operátor

Význam

Příklad

= (znaménko rovná se)

Je rovno

A1=B1

> (znaménko větší než)

Je větší než

A1>B1

< (znaménko menší než)

Je menší než

A1<B1

>= (znaménko větší než nebo rovno)

Větší než nebo rovno

A1>=B1

<= (znaménko menší než nebo rovno)

Menší než nebo rovno

A1<=B1

<> (znaménko nerovná se)

Není rovno

A1<>B1

je výsledkem logická hodnota TRUE nebo FALSE.

Operátor zřetězení textu

Pomocí ampersandu (&) můžete spojením neboli zřetězením jednoho nebo více textových řetězců vytvořit jeden textový řetězec.

Textový operátor

Význam

Příklad

&

Spojí nebo zřetězí dvě hodnoty a vytvoří jednu souvislou textovou hodnotu

"North"&"wind"

Odkazovací operátory

Chcete-li kombinovat oblasti buněk pro výpočty, použijte následující operátory.

Odkazovací operátor

Význam

Příklad

: (dvojtečka)

Operátor oblasti, který vytváří jeden odkaz na všechny buňky mezi dvěma odkazy včetně těchto odkazů

B5:B15

; (středník)

Operátor sjednocení, který kombinuje více odkazů do jednoho odkazu

SUMA(B5:B15;D5:D15)

 (mezera)

Operátor průniku, který vytváří jeden odkaz na buňky společné dvěma odkazům

B7:D7 C6:C8

Pořadí provádění operací ve vzorcích

V některých případech může pořadí provádění výpočtu ovlivnit výslednou hodnotu vzorce. Je proto důležité rozumět způsobu, kterým se pořadí provádění výpočtu určuje, a tomu, jak lze změnou tohoto pořadí dosáhnout požadovaných výsledků.

Pořadí výpočtu

Vzorce vypočítávají hodnoty v určitém pořadí. Vzorec v aplikaci Excel vždy začíná znaménkem rovná se (=). Toto znaménko označuje, že následující znaky tvoří vzorec. Po znaménku rovná se následují prvky, které se mají vypočítat (operandy), oddělené výpočtovými operátory. Aplikace Excel počítá vzorec zleva doprava podle pořadí specifického pro jednotlivé operátory ve vzorci.

Priorita operátorů

Pokud zkombinujete několik operátorů do jednoho vzorce, budou operace prováděny v pořadí uvedeném v následující tabulce. Jestliže vzorec obsahuje operátory stejně nadřazené, například operátor násobení a dělení, jsou operátory vyhodnoceny zleva doprava.

Operátor

Popis

: (dvojtečka)

 (jedna mezera)

; (středník)

Odkazovací operátory

Zápor (jako například -1)

%

Procento

^

Umocňování

* a /

Násobení a dělení

+ a -

Sčítání a odčítání

&

Spojuje dva řetězce textu (zřetězení)

=
< >
<=
>=
<>

Porovnání

Použití závorek

Chcete-li změnit pořadí vyhodnocování, uzavřete do závorek tu část vzorce, která má být počítána jako první. Například výsledkem následujícího vzorce je číslo 11, protože v aplikaci Excel má násobení přednost před sčítáním. Vzorec násobí 2 krát 3 a potom k výsledku přičte 5.

=5+2*3

Jestliže naopak změníte syntaxi pomocí závorek, sečte se nejprve 5 a 2 a potom tento výsledek vynásobí 3 s konečným výsledkem 21.

=(5+2)*3

V následujícím příkladu se díky závorkám u první části vzorce nejprve sečte B4+25 a potom se výsledek podělí součtem hodnot v buňkách D5, E5 a F5.

=(B4+25)/SUMA(D5:F5)

Začátek stránky

Použití funkcí a vnořených funkcí ve vzorcích

Funkce jsou předdefinované vzorce provádějící výpočty pomocí určitých hodnot, nazývaných argumenty, v určitém pořadí nebo struktuře. Pomocí funkcí lze provádět jednoduché nebo složité výpočty.

Syntaxe funkce

Na následujícím příkladu použití funkce ZAOKROUHLIT pro zaokrouhlení čísla v buňce A10 je znázorněna syntaxe funkce.

Struktura funkce

Struktura funkce

1. Struktura: Struktura funkce začíná znakem rovná se (=), za nímž následuje název funkce, počáteční závorka, argumenty funkce oddělené středníkem a koncová závorka.

2. Název funkce: Seznam funkcí, které jsou k dispozici, zobrazíte klepnutím na buňku a stisknutím kláves SHIFT+F3.

3. Argumenty: Argumenty mohou být čísla, text, logické hodnoty (například PRAVDA nebo NEPRAVDA), matice, chybové hodnoty (například #N/A) nebo odkazy na buňky. Určený argument musí pro tento argument vytvořit platnou hodnotu. Argumenty mohou být také konstanty, vzorce nebo jiné funkce.

4. Popisy argumentů: Při zadávání funkce se zobrazí popisy syntaxe a argumentů. Zadejte například =ZAOKROUHLIT( a zobrazí se popis. Tato funkce je k dispozici pouze u předdefinovaných funkcí.

Zadání funkcí

Vytváříte-li vzorec obsahující funkci, můžete pomocí dialogového okna Vložit funkci zadat funkce listu. Při zadávání funkce do vzorce se v dialogovém okně Vložit funkci zobrazí název funkce, jednotlivé argumenty této funkce, popis funkce a jednotlivých argumentů, aktuální výsledek funkce a aktuální výsledek celého vzorce.

Chcete-li si usnadnit vytváření a úpravy vzorců a minimalizovat množství překlepů a syntaktických chyb, použijte automatické dokončování vzorců. Po zadání znaku = (rovnítko) a počátečních písmen nebo aktivační procedury zobrazení se v aplikaci Microsoft Office Excel zobrazí dynamický rozevírací seznam platných funkcí, argumentů a názvů, které odpovídají písmenům nebo aktivační proceduře. Položku z rozevíracího seznamu můžete poté vložit do vzorce.

Vnoření funkcí

V určitých případech může být potřeba použít určitou funkci jako jeden z argumentů jiné funkce. Například následující vzorec používá vnořenou funkci PRŮMĚR a porovnává výsledky s hodnotou 50.

Vnořené funkce

1. Funkce PRŮMĚR a SUMA jsou vnořené ve funkci KDYŽ.

Platné výsledky:    Jestliže je vnořená funkce použita jako argument, musí jako výsledek vracet stejný typ hodnot, jaký je používán v argumentu. Pokud například argument vrací hodnoty PRAVDA nebo NEPRAVDA, musí je vracet také vnořená funkce. Pokud tomu tak není, zobrazí aplikace Microsoft Excel chybovou hodnotu #HODNOTA!.

Omezení úrovní vnoření:    Vzorec může obsahovat až sedm úrovní vnořených funkcí. Je-li funkce B použita jako argument ve funkci A, je funkce B funkcí druhé úrovně. Například funkce PRŮMĚR a SUMA jsou obě funkcemi druhé úrovně, protože jsou argumenty funkce KDYŽ. Funkce vnořená uvnitř funkce PRŮMĚR by byla funkcí třetí úrovně a tak dál.

Začátek stránky

Použití odkazů ve vzorcích

Odkaz označuje buňku nebo oblast buněk na listu a udává, kde má aplikace Microsoft Excel hledat hodnoty nebo data, která chcete použít ve vzorci. Pomocí odkazů můžete použít data obsažená v různých částech listu v jednom vzorci nebo hodnotu jedné buňky použít v několika vzorcích. Můžete také odkazovat na buňky v jiných listech stejného sešitu nebo na jiné sešity. Odkazy na buňky v jiných sešitech se nazývají propojení nebo externí odkazy.

Odkazy typu A1

Výchozí styl odkazu     Ve výchozím nastavení používá aplikace Excel odkazy typu A1, které odkazují na sloupce pomocí písmen (A až XFD, celkem 16,384 sloupců) a na řádky čísly (1 až 1,048,576). Tato písmena a čísla se nazývají záhlaví řádků a sloupců. Odkaz na buňku vytvoříte zadáním písmene sloupce následovaného číslem řádku. Například údaj B2 odkazuje na buňku na průsečíku sloupce B a řádku 2.

Cíl odkazu

Použití

Buňka ve sloupci A a řádku 10

A10

Oblast buněk ve sloupci A a řádcích 10 až 20

A10:A20

Oblast buněk v řádku 15 a sloupcích B až E

B15:E15

Všechny buňky v řádku 5

55

Všechny buňky v řádcích 5 až 10

5:10

Všechny buňky ve sloupci H

H:H

Všechny buňky ve sloupcích H až J

H:J

Oblast buněk ve sloupcích A až E a řádcích 10 až 20

A10:E20

Vytvoření odkazu na jiný list:     V následujícím příkladu vypočítává funkce listu PRŮMĚR průměrnou hodnotu oblasti B1:B10 v listu s názvem Marketing ve stejném sešitu.

Příklad odkazu na list

Odkaz na oblast buněk na jiném listu ve stejném sešitě

1. Odkazuje na list s názvem Marketing.

2. Odkazuje na oblast buněk v rozmezí od B1 a B10, včetně.

3. Oddělí odkaz na list z odkazu na oblast buněk.

Rozdíl mezi relativními, absolutními a smíšenými odkazy

Relativní odkazy:     Relativní odkaz na buňku ve vzorci, například A1, je založen na relativním umístění buňky obsahující vzorec a buňky, na kterou odkaz odkazuje. Jestliže se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, změní se i odkaz. Pokud vzorec zkopírujete nebo necháte vyplnit do více řádků nebo sloupců, odkaz se automaticky upraví. Ve výchozím nastavení používají nové vzorce relativní odkazy. Pokud například zkopírujete nebo necháte vyplnit relativní odkaz z buňky B2 do buňky B3, změní se vzorec automaticky z hodnoty =A1 na hodnotu =A2.

Zkopírovaný vzorec s relativním odkazem

Zkopírovaný vzorec s relativním odkazem

Absolutní odkazy:    Absolutní odkaz na buňku ve vzorci, například $A$1, vždy odkazuje na buňku v určitém umístění. Jestliže se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, zůstane absolutní odkaz stejný. Pokud odkaz zkopírujete nebo necháte vyplnit do více řádků nebo sloupců, absolutní odkaz se neupraví. Ve výchozím nastavení používají nové vzorce relativní odkazy a bude možná třeba je přepnout na absolutní odkazy. Jestliže například zkopírujete nebo necháte vyplnit absolutní odkaz z buňky B2 do buňky B3, zůstane v obou buňkách stejná hodnota =$A$1.

Zkopírovaný vzorec s absolutním odkazem

Zkopírovaný vzorec s absolutním odkazem

Smíšené odkazy:    Smíšený odkaz obsahuje absolutní hodnotu ve sloupci a relativní na řádku nebo absolutní hodnotu na řádku a relativní ve sloupci. Absolutní odkaz ve sloupci se zobrazí ve tvaru $A1, $B1 atd. Absolutní hodnota na řádku se zobrazí ve tvaru A$1, B$1 atd. Jestliže se buňka obsahující vzorec změní, změní se relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane zachován. Pokud vzorec zkopírujete nebo necháte vyplnit do více řádků a sloupců, upraví se automaticky relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane beze změn. Jestliže například zkopírujete nebo necháte vyplnit smíšený odkaz z buňky A2 do buňky B3, bude upraven z hodnoty =A$1 na hodnotu =B$1.

Zkopírovaný vzorec se smíšeným odkazem

Zkopírovaný vzorec se smíšeným odkazem

Styl prostorového odkazu

Pohodlné odkazování na více listů    Jestliže chcete analyzovat data ve stejné buňce nebo oblasti buněk na více listech sešitu, použijte prostorový odkaz. Ten obsahuje odkaz na buňku nebo oblast, kterému předchází rozsah názvů listů. Aplikace Excel použije všechny listy uložené mezi počátečním a koncovým názvem odkazu. Vzorec =SUMA(List2:List13!B5) například sečte všechny hodnoty obsažené v buňce B5 na všech listech mezi listem 2 a listem13 včetně.

  • Pomocí prostorových odkazů můžete odkázat na buňky v jiných listech, definovat názvy a vytvářet vzorce pomocí následujících funkcí: SUMA, PRŮMĚR, AVERAGEA, POČET, POČET2, MAX, MAXA, MIN, MINA, SOUČIN, SMODCH.VÝBĚR, STDEVA, SMODCH, STDEVPA, VAR.VÝBĚR, VARA, VAR a VARPA.

  • Prostorové odkazy nelze použít v maticových vzorcích.

  • Prostorové odkazy nemohou být použity v situaci, kdy se používá Operátor průniku (jednoduchá mezera), ani ve vzorcích využívajících Implicitní průsečík.

Co se stane, když přesunete, zkopírujete, vložíte nebo odstraníte listy:     Následující příklady vysvětlují, co se stane po přesunu, zkopírování, vložení nebo odstranění listů, které jsou zahrnuty v prostorovém odkazu. V příkladech se pomocí vzorce =SUMA(List2:List6!A2:A5) sčítají buňky A2 až A5 v listech 2 až 6.

  • Vložení nebo kopírování:    Jestliže vložíte nebo zkopírujete listy mezi List2 a List6 (koncové body v  tomto příkladu), budou do výpočtů zahrnuty všechny hodnoty v buňkách A2 až A5 z přidaných listů.

  • Odstranění:    Pokud odstraníte listy, které jsou mezi listy s označením List2 a List6, budou jejich hodnoty z výpočtu odstraněny.

  • Přesunutí:    Pokud listy, které jsou mezi listy s označením List2 a List6 přesunete mimo rozsah listů, na které odkazujete, budou jejich hodnoty z výpočtu odstraněny.

  • Přesunutí koncového bodu:    Jestliže přesunete List2 nebo List6 na jiné místo ve stejném sešitu, výpočet se upraví a přizpůsobí novému rozsahu listů mezi nimi.

  • Odstranění koncového bodu:    Jestliže odstraníte list List2 nebo List6, výpočet se upraví a přizpůsobí rozsahu listů mezi nimi.

Odkazy typu R1C1

Můžete také použít styl odkazu, ve kterém jsou očíslovány řádky i sloupce listu. Styl odkazu R1C1 slouží například pro výpočet pozic řádků a sloupců v makrech. U stylu odkazu R1C1 je umístění buňky označeno písmenem R, po kterém následuje číslo řádku, a písmenem C následovaným číslem sloupce.

Odkaz

Význam

R[-2]C

Relativní odkaz na buňku dva řádky nahoru ve stejném sloupci

R[2]C[2]

Relativní odkaz na buňku dva řádky dolů a dva sloupce doprava

R2C2

Absolutní odkaz na buňku ve druhém řádku a druhém sloupci

R[-1]

Relativní odkaz na celý řádek nad aktivní buňkou

R

Absolutní odkaz na současný řádek

Při záznamu makra se některé příkazy zaznamenávají s odkazy ve tvaru R1C1. Pokud zaznamenáte příkaz, jako například klepnutí na tlačítko AutoSum, kterým vložíte vzorec sčítající oblast buněk, zaznamená aplikace Excel vzorec pomocí odkazu stylu R1C1, nikoli A1.

Styl odkazů ve tvaru R1C1 můžete zapnout nebo vypnout zaškrtnutím políčka Styl odkazu R1C1 nebo zrušením jeho zaškrtnutí v části Práce se vzorci v kategorii Vzorce v dialogovém okně Možnosti aplikace Excel, které zobrazíte z nabídky tlačítka Microsoft Office Obrázek tlačítka.

Začátek stránky

Použití názvů ve vzorcích

Můžete vytvořit definované názvy, které představují takové prvky, jako je například Buňka, Oblast buněk, Vzorec, Konstanta nebo Tabulka aplikace Excel. Název je smysluplný zkrácený výraz, který usnadňuje pochopení účelu prvků Odkaz na buňku, Konstanta, Vzorec nebo Tabulka, jejichž význam není na první pohled jasný. V příkladu jsou uvedeny obvyklé názvy a způsob, kterým zlepšují srozumitelnost zápisu.

Typ příkladu

Příklad bez názvu

Příklad s názvem

Referenční materiály

=SUMA(C20:C30)

=SUMA(PrvníČtvrtletíProdej)

Konstanta:

=SOUČIN(A5;8,3)

=SOUČIN(Cena,DPH)

Vzorec

=SUMA(SVYHLEDAT(A1,B1:F20,5,NEPRAVDA), –G5)

=SUMA(Stav_zásob,–Hod_obj)

Tabulka

C4:G36

=NejvyššíObrat06

Typy názvů

Můžete vytvářet a používat několik typů názvů.

Definovaný název:     Název pro buňku, oblast buněk, vzorec nebo konstantní hodnotu. Můžete vytvořit vlastní definovaný název, v některých případech, například při nastavení oblasti tisku, vytvoří definovaný název aplikace Excel.

Název tabulky:     Název pro tabulku, která slouží ke shromažďování dat o určitém tématu. Tato data jsou uložena v záznamech (řádcích) a polích (sloupcích). Aplikace Excel vytvoří výchozí název tabulky („Tabulka1“, „Tabulka2“ atd.) vždy, když vytvoříte tabulku. Tento název ovšem můžete změnit, aby byl výstižnější. Další informace o tabulkách aplikace Excel naleznete v části Použití strukturovaných odkazů s tabulkami.

Vytváření a zadávání názvů

Názvy je možné vytvářet pomocí těchto možností:

  • Pole názvů v řádku vzorců:    Tato možnost je nejvhodnější pro vytváření názvů na úrovni listu pro vybranou oblast.

  • Vytvoření názvu z výběru:    Názvy můžete snadno vytvářet z existujících řádků a sloupců pomocí výběru buněk v listu.

  • Dialogové okno Nový název:    Tato možnost je nejvhodnější, potřebujete-li větší pružnost při vytváření názvů, například při určování oboru místní úrovně listu nebo při vytváření komentáře k názvu.

Poznámka : V názvech se standardně používají absolutní odkazy na buňky.

Název můžete zadat následujícími způsoby:

  • Psaním:    Název lze napsat, například jako argument vzorce.

  • Pomocí automatického dokončování vzorce:    Můžete použít rozevírací seznam Automatické dokončování vzorce, ve kterém jsou automaticky uvedeny platné názvy.

  • Výběrem ze seznamu Použít ve vzorci:    Definovaný název lze vybrat ze seznamu, který je k dispozici pomocí příkazu Použít ve vzorci ve skupině Definované názvy na kartě Vzorce.

Další informace naleznete v tématu Použití názvů pro objasnění vzorců.

Začátek stránky

Použití maticových vzorců a konstant

Maticový vzorec umožňuje provést více výpočtů a potom vrátit jeden nebo více výsledků. Výpočty jsou v maticových vzorcích prováděny na základě dvou nebo více množin hodnot, neboli maticových argumentů. Každý maticový argument musí obsahovat stejný počet řádků a sloupců. Maticové vzorce vytvoříte stejným způsobem jako ostatní vzorce, maticové vzorce je však třeba zadat stisknutím kláves CTRL+SHIFT+ENTER. Některé integrované funkce jsou maticové vzorce a k získání správných výsledků je musíte zadat jako pole (matice).

Maticové konstanty lze použít místo odkazů v případě, že nechcete zadávat každou hodnotu do zvláštní buňky v listu.

Použití maticového vzorce pro výpočet jednoho a více výsledků

Pokud zadáte Maticový vzorec, bude automaticky vložen mezi { } (složené závorky).

Výpočet jednoho výsledku:    Tento typ maticového vzorce umožňuje zjednodušit model listu nahrazením několika různých vzorců jedním maticovým vzorcem.

Následující vzorec například vypočítá součet hodnot pole s cenami cenných papírů a akcií, aniž by byl k výpočtu a zobrazení jednotlivých hodnot u všech akcií použit řádek buněk.

Maticový vzorec vypočítávající jeden výsledek

Maticový vzorec vypočítávající jeden výsledek

Zadáte-li vzorec ={SUMA(B2:D2*B3:D3)} jako maticový vzorec, vynásobí se u každého majetku akcie a cena a výsledky těchto výpočtů jsou následně sečteny.

Výpočet více výsledků:    Některé funkce listu vrátí matice hodnot nebo vyžadují matice hodnot jako argument. Chcete-li pomocí maticového vzorce vypočítat více výsledků, je třeba zadat matici do oblasti buněk, která má stejný počet řádků a sloupců jako maticové argumenty.

V následujícím příkladu určuje funkce LINTREND lineární hodnoty údajů o prodeji v dané řadě tří údajů o prodeji (sloupec B) pro řadu tří měsíců (sloupec A). Vzorec je zadán do tří buněk ve sloupci C (C1:C3) proto, aby se zobrazily všechny jeho výsledky.

Maticový vzorec vypočítávající několik výsledků

Maticový vzorec vypočítávající několik výsledků

Zadáte-li vzorec =LINTREND(B1:B3;A1:A3) ve formě maticového vzorce, budou na základě tří údajů o prodeji a tří měsíců vytvořeny tři samostatné výsledky (22 196, 17 079 a 11 962).

Použití maticových konstant

Do běžného vzorce můžete zadat odkaz na buňku obsahující hodnotu nebo samotnou hodnotu, jinak též nazývanou Konstanta. Do maticového vzorce můžete podobně zadat odkaz na matici nebo zadat matici hodnot obsaženou v buňkách, rovněž nazývanou maticová konstanta. Do maticových vzorců lze zadat konstanty podobně jako do běžných vzorců, maticové konstanty je však třeba zadat v určitém formátu.

Maticové konstanty mohou obsahovat čísla, text, logické hodnoty (například PRAVDA nebo NEPRAVDA) a chybové hodnoty (například #N/A). V jedné maticové konstantě mohou být různé typy hodnot, například {1;3;4|PRAVDA;NEPRAVDA;PRAVDA}. Čísla v maticových konstantách mohou být v celočíselném, desetinném nebo matematickém formátu. Text musí být uzavřen v uvozovkách, například "Úterý".

Maticové konstanty nemohou obsahovat odkazy na buňky, sloupce nebo řádky nestejné délky, vzorce ani zvláštní znaky $ (znak dolaru), závorky a % (znak procent).

Při formátování maticových konstant nezapomeňte:

  • Uzavřít je do složených závorek ( { } ).

  • Hodnoty v jednotlivých sloupcích se oddělují středníkem (;). Chcete-li například zobrazit hodnoty 10, 20, 30 a 40, zadejte je následujícím způsobem: {10;20;30;40}. Tato maticová konstanta se označuje jako matice 1-krát-4 a představuje odkaz 1-řádek-krát-4-sloupce.

  • Hodnoty v různých řádcích se oddělují znakem svislé čáry (|). Pokud chcete například zobrazit hodnoty 10, 20, 30 a 40 v jednom řádku a hodnoty 50, 60, 70 a  80 v řádku hned pod ním, zadejte maticovou konstantu 2-krát-4: {10;20;30;40|50;60;70;80}.

Začátek stránky



Byly tyto informace užitečné?

Jak ji můžeme vylepšit?

Jak ji můžeme vylepšit?

Pokud si chcete chránit soukromí, nedávejte do zpětné vazby kontaktní informace. Ohodnoťte aplikaci zásady ochrany osobních údajů.

Děkujeme vám za zpětnou vazbu.