Přehled vzorců v Excelu

Přehled vzorců v Excelu

Pokud nemáte s Excelem žádné zkušenosti, brzy zjistíte, že nabízí více než jenom mřížku sloupců a řádků pro zadávání čísel. Ano, v Excelu můžete počítat souhrny sloupců nebo řádků čísel, ale i splátky hypotéky, můžete řešit matematické a technické úlohy nebo pro proměnné číselné hodnoty hledat scénář představující nejlepší variantu.

Excel k tomu používá vzorce v buňkách. Vzorec provádí výpočty nebo jiné akce s daty na listu. Vzorec vždycky začíná symbolem rovná se (=), za kterým můžou být čísla, matematické operátory (třeba znaménko + nebo - pro sčítání nebo odčítání) a předdefinované funkce Excelu, které ze vzorců dokážou vytvořit skutečně výkonný nástroj.

Třeba v následujícím vzorci je hodnota 2 násobena hodnotou 3 a k výsledku je přičtená hodnota 5. Výsledkem je hodnota 11.

=2*3+5

Následující přehled obsahuje ukázky typů vzorců, které lze zadat do listu.

  • =A1+A2+A3    Sečte hodnoty v buňkách A1, A2 a A3.

  • =SUMA(A1:A10)    Pomocí funkce SUMA vrátí součet hodnot v buňkách A1 až A10.

  • =DNES()    Vrátí aktuální datum.

  • =VELKÁ("ahoj")    Převede text „ahoj“ na „AHOJ“ pomocí funkce VELKÁ.

  • =KDYŽ(A1>0)    Pomocí funkce KDYŽ otestuje buňku A1 a určí, jestli je v ní hodnota větší než 0.

Vzorec může také obsahovat některé (nebo všechny) tyto části: funkce, odkazy, operátory a konstanty.

Části vzorce   

Části vzorce

1. Funkce:Funkce PI() vrátí hodnotu čísla pí: 3,142...

2. Odkazy: A2 vrátí hodnotu v buňce A2.

3. Konstanty: Číselné nebo textové hodnoty zadané přímo do vzorce, třeba hodnota 2

4. Operátory: Operátor ^ (stříška) umocní číslo na zadanou mocninu a operátor * (hvězdička) vypočítá součin čísel.

Konstanta je hodnota, která se nevypočítává a zůstává vždycky stejná. Konstantou je třeba datum 10.9.2008, číslo 210 nebo text „čtvrtletní příjmy“. Výraz nebo hodnota, která je výsledkem výrazu, konstantami nejsou. Když se ve vzorci použijí místo odkazů na buňky konstanty (třeba =30+70+110), změní se výsledek jenom v případě, že tento vzorec upravíte. Obecně platí, že je vhodné konstanty umístit do jednotlivých buněk, kde se dají v případě potřeby snadno změnit, a potom na tyto buňky odkazovat ve vzorcích.

Operátory určují typ výpočtu, který chcete s prvky vzorce provést. Excel používá pořadí výpočtu vycházející z obecných matematických pravidel: závorky, mocniny, násobení a dělení a sčítání a odčítání. Pomocí závorek můžete toto pořadí výpočtu změnit.

Typy operátorů: Existují čtyři různé typy výpočtových operátorů: aritmetické, relační, odkazovací a operátor zřetězení textu.

  • Aritmetické operátory

    K provádění základních matematických operací, jako je sčítání, odčítání, násobení nebo dělení, kombinování čísel a vytváření číselných výsledků slouží následující aritmetické operátory.

    Aritmetický operátor

    Význam

    Příklad

    + (znaménko plus)

    Sčítání

    =3+3

    - (symbol mínus)

    Odečítání
    Zápor

    =3–3
    =-3

    * (hvězdička)

    Násobení

    =3*3

    / (lomítko)

    Dělení

    =3/3

    % (značka procent)

    Procenta

    30%

    ^ (stříška)

    Umocnění

    =3^3

  • Relační operátory

    Pomocí následujících operátorů můžete porovnat dvě hodnoty. Při porovnání dvou hodnot pomocí těchto operátorů je výsledkem logická hodnota – PRAVDA nebo NEPRAVDA.

    Relační operátor

    Význam

    Příklad

    = (symbol rovná se)

    Je rovno

    =A1=B1

    > (symbol větší než)

    Větší než

    =A1>B1

    < (symbol menší než)

    Menší než

    =A1<B1

    >= (symbol větší než nebo rovno)

    Větší než nebo rovno

    =A1>=B1

    <= (symbol menší než nebo rovno)

    Menší než nebo rovno

    =A1<=B1

    <> (symbol není rovno)

    Není rovno

    =A1<>B1

  • Operátor zřetězení textu

    Pokud chcete zřetězením (spojením) jednoho nebo několika textových řetězců vytvořit jediný textový řetězec, použijte operátor &.

    Textový operátor

    Význam

    Příklad

    &

    Spojuje (řetězí) dvě hodnoty a vytváří jednu souvislou textovou hodnotu.

    Vzorec ="Sklep"&"mistr" vrátí výsledek Sklepmistr.
    Pokud buňka A1 obsahuje Příjmení a buňka B1 obsahuje Jméno, vzorec =A1&", "&B1 vrátí výsledek Příjmení, Jméno.

  • Odkazovací operátory

    Pokud chcete kombinovat oblasti buněk pro výpočty, použijte následující operátory.

    Odkazovací operátor

    Význam

    Příklad

    : (dvojtečka)

    Operátor oblasti, který vytváří jeden odkaz na všechny buňky mezi dvěma odkazy včetně těchto odkazů.

    B5:B15

    ; (středník)

    Operátor sjednocení, který kombinuje více odkazů do jednoho odkazu

    =SUMA(B5:B15;D5:D15)

    (mezera)

    Operátor průniku, který vytváří jeden odkaz na buňky společné dvěma odkazům.

    B7:D7 C6:C8

Začátek stránky

V některých případech může pořadí provádění výpočtu ovlivnit návratovou hodnotu vzorce. Je proto důležité rozumět způsobu, jakým se pořadí provádění výpočtu určuje, a tomu, jak lze změnou tohoto pořadí dosáhnout požadovaných výsledků.

  • Pořadí výpočtu

    Vzorce počítají hodnoty v určitém pořadí. Vzorec v aplikaci Excel vždy začíná rovnítkem (=). Tento symbol označuje, že následující znaky tvoří vzorec. Po rovnítku následují prvky, které se mají vypočítat (operandy), například konstanty nebo odkazy na buňky. Ty jsou odděleny výpočtovými operátory. Aplikace Excel počítá vzorec zleva doprava podle pořadí specifického pro jednotlivé operátory ve vzorci.

  • Priorita operátorů ve vzorcích v Excelu

    Když v jednom vzorci zkombinujete několik operátorů, provedou se operace v pořadí podle následující tabulky. Pokud vzorec obsahuje operátory se stejnou prioritou, třeba operátor násobení a dělení, vyhodnotí se tyto operátory zleva doprava.

    Operátor

    Popis

    : (dvojtečka)

    (jedna mezera)

    ; (středník)

    Odkazovací operátory

    -

    Zápor (třeba -1)

    %

    Procento

    ^

    Umocnění

    * a /

    Násobení a dělení

    + a -

    Sčítání a odčítání

    &

    Spojuje dva řetězce textu (zřetězení).

    =
    < >
    <=
    >=
    <>

    Porovnání

  • Použití závorek ve vzorcích v Excelu

    Chcete-li změnit pořadí vyhodnocení, uzavřete do závorek tu část vzorce, kterou chcete vypočítat jako první. Výsledkem následujícího vzorce je například číslo 11, protože v aplikaci Excel má násobení přednost před sčítáním. Vzorec násobí 2 krát 3 a potom k výsledku přičte 5.

    =5+2*3

    Jestliže naopak změníte syntaxi pomocí závorek, sečte se nejprve 5 a 2 a potom bude tento výsledek vynásoben 3 s konečným výsledkem 21.

    =(5+2)*3

    V následujícím příkladu se díky závorkám v první části vzorce nejprve vypočítá B4+25 a potom se výsledek vydělí součtem hodnot v buňkách D5, E5 a F5.

    =(B4+25)/SUMA(D5:F5)

    Začátek stránky

Funkce jsou předdefinované vzorce provádějící výpočty pomocí určitých hodnot, nazývaných argumenty, v určitém pořadí nebo struktuře. Pomocí funkcí se dají dělat jednoduché nebo složité výpočty. Všechny funkce Excelu najdete na pásu karet na kartě Vzorce:

Excel – karta Vzorce na pásu karet
  • Syntaxe funkce Excelu

    Syntaxi funkce znázorňuje následující příklad použití funkce ZAOKROUHLIT pro zaokrouhlení čísla v buňce A10.

    Struktura funkce

    1. Struktura: Struktura funkce začíná rovnítkem (=), za nímž následuje název funkce, levá závorka, argumenty funkce oddělené středníky a pravá závorka.

    2. Název funkce: Seznam dostupných funkcí zobrazíte kliknutím na buňku a stisknutím kláves SHIFT+F3, které zobrazí dialogové okno Vložit funkci.

    Excel – Vzorce – dialogové okno Vložit funkci

    3. Argumenty: Argumenty můžou být čísla, text, logické hodnoty (třeba PRAVDA nebo NEPRAVDA), matice, chybové hodnoty (třeba #N/A) nebo odkazy na buňky. Určený argument musí pro tento argument vytvořit platnou hodnotu. Argumenty můžou být také konstanty, vzorce nebo jiné funkce.

    4. Popis argumentu: Během zadávání funkce se zobrazí popis obsahující syntaxi a argumenty. Když třeba zadáte část funkce =ZAOKROUHLIT(, zobrazí se popis. Popisy jsou k dispozici jenom u předdefinovaných funkcí.

    Poznámka : Při zadávání funkcí není potřeba používat velká písmena, třeba =ZAOKROUHLIT, protože Excel automaticky název funkce převede na velká písmena po stisknutí klávesy ENTER. Pokud název funkce napíšete chybně, třeba =SUME(A1:A10) místo =SUMA(A1:A10), Excel vrátí chybu #NÁZEV?.

  • Zadávání funkcí v Excelu

    Když vytváříte vzorec obsahující funkci, můžete funkce listu zadat pomocí dialogového okna Vložit funkci. Po výběru funkce v dialogovém okně Vložit funkci se spustí průvodce funkcí, který zobrazuje název funkce, jednotlivé argumenty, popis funkce a jednotlivých argumentů, aktuální výsledek funkce a aktuální výsledek celého vzorce.

    Excel – Průvodce funkcí

    Pokud si chcete usnadnit vytváření a úpravy vzorců a minimalizovat množství překlepů a syntaktických chyb, použijte funkci Automatické dokončování vzorce. Po zadání znaku = (rovnítko) a počátečních písmen funkce se v Excelu zobrazí dynamický rozevírací seznam platných funkcí, argumentů a názvů, které odpovídají zadaným písmenům. Položku z tohoto rozevíracího seznamu můžete vybrat a Excel ji automaticky vloží do vzorce.

    Excel – automatické dokončování vzorce

  • Vnořené funkce v Excelu

    V určitých případech může být potřeba použít určitou funkci jako jeden z argumentů jiné funkce. Následující vzorec třeba používá vnořenou funkci PRŮMĚR a porovnává výsledek s hodnotou 50.

    Vnořené funkce

    1. Funkce PRŮMĚR a SUMA jsou vnořené ve funkci KDYŽ.

    Platné výsledky:    Jestliže je vnořená funkce použita jako argument, musí tato vnořená funkce vracet stejný typ hodnoty, jaký používá argument. Pokud například argument vrací hodnotu PRAVDA nebo NEPRAVDA, musí tuto hodnotu vracet také vnořená funkce. Pokud tomu tak není, zobrazí aplikace Microsoft Excel chybovou hodnotu #HODNOTA!.

    Omezení úrovní vnoření:    Vzorec může obsahovat až sedm úrovní vnořených funkcí. Když se jedna funkce (budeme ji nazývat funkce B) použije jako argument v jiné funkci (budeme ji nazývat A), chová se funkce B jako funkce druhé úrovně. Třeba funkce PRŮMĚR a funkce SUMA jsou obě funkcemi druhé úrovně, pokud se použijí jako argumenty funkce KDYŽ. Funkce vnořená uvnitř funkce PRŮMĚR by byla funkcí třetí úrovně a tak dál.

    Začátek stránky

Odkaz označuje buňku nebo oblast buněk v listu a určuje, kde má Excel hledat hodnoty nebo data, která chcete použít ve vzorci. Pomocí odkazů můžete v jednom vzorci použít data obsažená v různých částech listu nebo hodnotu jedné buňky použít v několika vzorcích. Můžete taky odkazovat na buňky v jiných listech stejného sešitu nebo na jiné sešity. Odkazy na buňky v jiných sešitech se nazývají propojení nebo externí odkazy.

  • Odkazy typu A1

    Excel normálně používá odkazy typu A1, které odkazují na sloupce pomocí písmen (A až XFD, celkem 16 384 sloupců) a na řádky pomocí čísel (1 až 1 048 576). Tato písmena a čísla se nazývají záhlaví řádků a sloupců. Odkaz na buňku vytvoříte zadáním písmene sloupce následovaného číslem řádku. Třeba B2 odkazuje na buňku v průsečíku sloupce B a řádku 2.

    Cíl odkazu

    Odkaz

    Buňka ve sloupci A a řádku 10

    A10

    Oblast buněk ve sloupci A a řádcích 10 až 20

    A10:A20

    Oblast buněk v řádku 15 a sloupcích B až E

    B15:E15

    Všechny buňky v řádku 5

    5:5

    Všechny buňky v řádcích 5 až 10

    05:10

    Všechny buňky ve sloupci H

    H:H

    Všechny buňky ve sloupcích H až J

    H:J

    Oblast buněk ve sloupcích A až E a řádcích 10 až 20

    A10:E20

  • Vytvoření odkazu na buňku nebo oblast buněk na jiném listu ve stejném sešitu

    V následujícím příkladu vypočítá funkce PRŮMĚR průměrnou hodnotu oblasti B1:B10 na listu s názvem Marketing ve stejném sešitu.

    Příklad odkazu na list

    1. Odkazuje na list s názvem Marketing.

    2. Odkazuje na oblast buněk B1 až B10.

    3. Vykřičník (!) odděluje odkaz na list od odkazu na oblast buněk.

    Poznámka : Pokud název odkazovaného listu obsahuje mezery nebo čísla, budete muset před a za název listu přidat apostrofy ('), třeba ='123'!A1 nebo ='Výnosy za leden'!A1.

  • Rozdíl mezi absolutními, relativními a smíšenými odkazy

    1. Relativní odkazy:    Relativní odkaz na buňku ve vzorci, třeba A1, je založen na relativním umístění buňky obsahující vzorec a buňky, na kterou odkaz odkazuje. Když se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, změní se i odkaz. Pokud vzorec zkopírujete nebo vyplníte do více řádků nebo sloupců, odkaz se automaticky upraví. Ve výchozím nastavení používají nové vzorce relativní odkazy. Pokud třeba zkopírujete nebo vyplníte relativní odkaz z buňky B2 do buňky B3, změní se vzorec automaticky z hodnoty =A1 na hodnotu =A2.

      Zkopírovaný vzorec s relativním odkazem   

      Zkopírovaný vzorec s relativním odkazem

    2. Absolutní odkazy:    Absolutní odkaz na buňku ve vzorci, třeba $A$1, vždycky odkazuje na buňku v určitém umístění. Pokud se změní umístění buňky, která obsahuje vzorec, zůstane absolutní odkaz stejný. Pokud odkaz zkopírujete nebo vyplníte do více řádků nebo sloupců, absolutní odkaz se neupraví. Ve výchozím nastavení se v nových vzorcích používají relativní odkazy, možná tedy bude třeba je přepnout na absolutní odkazy. Když třeba zkopírujete nebo vyplníte absolutní odkaz z buňky B2 do buňky B3, zůstane v obou buňkách stejná hodnota =$A$1.

      Zkopírovaný vzorec s absolutním odkazem   

      Zkopírovaný vzorec s absolutním odkazem
    3. Smíšené odkazy:    Smíšený odkaz obsahuje absolutní hodnotu ve sloupci a relativní na řádku nebo absolutní hodnotu na řádku a relativní ve sloupci. Absolutní odkaz na sloupec má tvar $A1, $B1 atd. Absolutní odkaz na řádek má tvar A$1, B$1 atd. Když se změní pozice buňky obsahující vzorec, změní se relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane zachován. Pokud vzorec zkopírujete nebo vyplníte do více řádků nebo sloupců, upraví se automaticky relativní odkaz a absolutní odkaz zůstane beze změn. Když třeba zkopírujete nebo vyplníte smíšený odkaz z buňky A2 do buňky B3, bude upraven z hodnoty =A$1 na hodnotu =B$1.

      Zkopírovaný vzorec se smíšeným odkazem   

      Zkopírovaný vzorec se smíšeným odkazem

  • Styl prostorového odkazu

    Pohodlné odkazování na více listů:    Jestliže chcete analyzovat data ve stejné buňce nebo oblasti buněk na více listech sešitu, použijte prostorový odkaz. Ten obsahuje odkaz na buňku nebo oblast, kterému předchází rozsah názvů listů. Aplikace Excel použije všechny listy uložené mezi počátečním a koncovým názvem odkazu. Vzorec =SUMA(List2:List13!B5) například sečte všechny hodnoty obsažené v buňce B5 na všech listech mezi listem 2 a listem 13 (včetně).

    • Pomocí prostorových odkazů můžete odkazovat na buňky v jiných listech, definovat názvy a vytvářet vzorce pomocí následujících funkcí: SUMA, PRŮMĚR, AVERAGEA, POČET, POČET2, MAX, MAXA, MIN, MINA, SOUČIN, SMODCH.P, SMODCH.VÝBĚR.S, STDEVA, STDEVPA, VAR.P, VAR.S, VARA a VARPA.

    • Prostorové odkazy se nedají použít v maticových vzorcích.

    • Prostorové odkazy se nedají použít s Operátor průniku (jednoduchá mezera) ani ve vzorcích s Implicitní průsečík.

    Co se stane po přesunutí, zkopírování, vložení nebo odstranění listů:    Následující příklady vysvětlují, co se stane po přesunutí, zkopírování, vložení nebo odstranění listů, které jsou zahrnuty v prostorovém odkazu. V příkladech se pomocí vzorce =SUMA(List2:List6!A2:A5) sčítají buňky A2 až A5 v listech 2 až 6.

    • Vložení nebo kopírování:    Jestliže mezi List2 a List6 (koncové body v tomto příkladu) vložíte nebo zkopírujete listy, budou do výpočtů zahrnuty všechny hodnoty v buňkách A2 až A5 z přidaných listů.

    • Odstranění:    Pokud odstraníte listy, které jsou mezi listy s názvy List2 a List6, budou jejich hodnoty z výpočtu odebrány.

    • Přesunutí:    Pokud listy, které jsou mezi listy s názvy označením List2 a List6, přesunete mimo rozsah listů, na které odkazujete, budou jejich hodnoty z výpočtu odebrány.

    • Přesunutí koncového bodu:    Jestliže přesunete List2 nebo List6 na jiné místo ve stejném sešitu, výpočet se upraví a přizpůsobí novému rozsahu listů mezi nimi.

    • Odstranění koncového bodu:    Jestliže odstraníte List2 nebo List6, výpočet se upraví a přizpůsobí rozsahu listů mezi nimi.

  • Styl odkazu R1C1

    Můžete taky použít styl odkazu, ve kterém jsou očíslované řádky i sloupce listu. Styl odkazu R1C1 slouží k výpočtu pozic řádků a sloupců v makrech. U stylu odkazu R1C1 označuje Excel umístění buňky písmenem R, po kterém následuje číslo řádku, a písmenem C, po kterém následuje číslo sloupce.

    Odkaz

    Význam

    R[-2]C

    Relativní odkaz na buňku o dva řádky výše ve stejném sloupci

    R[2]C[2]

    Relativní odkaz na buňku o dva řádky níže a dva sloupce doprava

    R2C2

    Absolutní odkaz na buňku ve druhém řádku a druhém sloupci

    R[-1]

    Relativní odkaz na celý řádek nad aktivní buňkou

    R

    Absolutní odkaz na současný řádek

    Při záznamu makra se některé příkazy zaznamenávají s odkazy ve tvaru R1C1. Pokud zaznamenáte určitý příkaz, například kliknutí na tlačítko AutoSum, kterým vložíte vzorec sčítající oblast buněk, zaznamená aplikace Excel vzorec pomocí odkazu stylu R1C1, nikoli A1.

    Styl odkazů ve tvaru R1C1 můžete zapnout nebo vypnout zaškrtnutím nebo zrušením zaškrtnutí políčka Styl odkazu R1C1 v části Práce se vzorci v kategorii Vzorce v dialogovém okně Možnosti. Toto dialogové okno lze zobrazit z karty Soubor.

    Začátek stránky

Můžete vytvořit definované názvy představující buňky, oblasti buněk, vzorce, konstanty nebo tabulky Excelu. Název je výstižná zkratka, která pomáhá pochopit účel odkazu na buňku, konstantu, vzorec nebo tabulku, jejichž význam nemusí být na první pohled jasný. Příklad uvádí často používané názvy a ukazuje, jak zlepšují srozumitelnost zápisu a usnadňují pochopení vzorců.

Příklad 1

Příklad typu

Příklad použití oblastí namísto názvů

Příklad použití názvů

Odkaz

=SUMA(A16:A20)

=SUMA(Prodej)

Konstanta

=SOUČIN(A12;9,5%)

=SOUČIN(Cena;DaňováSazba)

Vzorec

=TEXT(SVYHLEDAT(MAX(A16;A20);A16:B20;2;NEPRAVDA);"m/dd/rrrr")

=TEXT(SVYHLEDAT(MAX(Prodej);InfoOProdeji;2;NEPRAVDA);"m/dd/rrrr")

Tabulka

A22:B25

=SOUČIN(Cena;Tabulka1[Daňová sazba])

Příklad 2

Zkopírujte vzorová data v následující tabulce a vložte je do buňky A1 nového excelového sešitu. Aby vzorce zobrazily výsledky, vyberte je, stiskněte F2 a potom stiskněte Enter. Pokud potřebujete, můžete přizpůsobit šířky sloupců a zobrazit si všechna data.

Poznámka :  Ve vzorcích ve sloupcích C a D se definovaný název „Prodej“ nahradí odkazem na oblast A9:A13 a název „Infooprodeji“ se nahradí oblastí A9:B13. Pokud v testovacím sešitu tyto názvy nevytvoříte, vzorce v oblasti D2:D3 vrátí chybu #NÁZEV?.

Typ příkladu

Příklad bez názvu

Příklad s názvem

Vzorec a výsledek s názvem

Odkaz

'=SUMA(A9:A13)

'=SUMA(Prodej)

=SUMA(Prodej)

Vzorec

'=TEXT(VLOOKUP(MAX(A9:13);A9:B13;2;FALSE);"m/dd/rrrr")

'=TEXT(VLOOKUP(MAX(Prodej);Infooprodeji;2;FALSE);"m/dd/rrrr")

=TEXT(VLOOKUP(MAX(Prodej);Infooprodeji;2;FALSE);"m/dd/rrrr")

Cena

995 Kč

Prodej

Datum prodeje

249 Kč

17/3/2011

399 Kč

2/4/2011

643 Kč

23/4/2011

275 Kč

30/4/2011

447 Kč

4/5/2011

  • Typy názvů

    Můžete vytvářet a používat několik typů názvů.

    • Definovaný název:    Název, který představuje buňku, oblast buněk, vzorec nebo konstantní hodnotu. Můžete vytvořit vlastní definovaný název. Někdy aplikace Excel vytvoří definovaný název automaticky, například při nastavení oblasti tisku.

    • Název tabulky:    Název tabulky aplikace Excel, což je kolekce dat týkajících se určitého předmětu, která jsou uložena v záznamech (řádky) a polích (sloupce). Vždy při vložení tabulky vytvoří aplikace Excel tabulku s výchozím názvem „Tabulka1“, „Tabulka2“ atd., které však můžete změnit na srozumitelnější názvy.

      Další informace o excelových tabulkách najdete v článku Používání strukturovaných odkazů v excelových tabulkách.

  • Vytváření a vkládání názvů

    Název vytvoříte následujícími postupy:

    • Pole názvů na řádku vzorců:    Tato možnost je nejvhodnější pro vytváření názvů na úrovni listu pro vybranou oblast.

    • Vytvoření názvu pomocí výběru:    Názvy můžete snadno vytvářet z existujících popisků řádků a sloupců pomocí výběru buněk v listu.

    • Dialogové okno Nový název:    Tato možnost je nejvhodnější, potřebujete-li větší pružnost při vytváření názvů, například při určování oboru místní úrovně listu nebo při vytváření komentáře k názvu.

    Poznámka : Ve výchozím nastavení používají názvy absolutní odkazy na buňky.

    Název můžete zadat následujícími způsoby:

    • Psaní:    Název se dá napsat, třeba jako argument vzorce.

    • Použití funkce Automatické dokončování vzorce:    Můžete použít rozevírací seznam Automatické dokončování vzorce, ve kterém jsou automaticky uvedeny platné názvy.

    • Výběr v seznamu Použít ve vzorci:    Vyberte definovaný název v seznamu, který je k dispozici u tlačítka Použít ve vzorci ve skupině Definované názvy na kartě Vzorec.

Další informace najdete v článku Definice a použití názvů ve vzorcích.

Začátek stránky

Maticový vzorec umožňuje provést více výpočtů a potom vrátit jeden nebo více výsledků. Výpočty jsou v maticových vzorcích prováděny na základě dvou nebo více množin hodnot nazývaných maticové argumenty. Každý maticový argument musí obsahovat stejný počet řádků a sloupců. Maticové vzorce vytvoříte stejným způsobem jako ostatní vzorce, maticové vzorce je však třeba zadat stisknutím kláves CTRL+SHIFT+ENTER. Některé předdefinované funkce jsou maticové vzorce a k získání správných výsledků musí být zadány jako matice.

Maticové konstanty lze použít místo odkazů v případě, že nechcete zadávat každou hodnotu do zvláštní buňky v listu.

Použití maticového vzorce pro výpočet jednoho a více výsledků

Poznámka : Když zadáte Maticový vzorec, vloží se tento vzorec automaticky mezi znaky { } (složené závorky). Pokud se pokusíte zadat tyto složené závorky ručně, zobrazí se tento vzorec jako text.

  • Maticový vzorec, který vypočítá jeden výsledek:    Tento typ maticového vzorce umožňuje zjednodušit model listu nahrazením několika různých vzorců jedním maticovým vzorcem.

    Následující vzorec například vypočítá součet hodnot matice s cenami cenných papírů a akcií, aniž by byl k výpočtu a zobrazení jednotlivých hodnot u každé akcie použit řádek buněk.

    Maticový vzorec vypočítávající jeden výsledek

    Když zadáte vzorec ={SUMA(B2:D2*B3:D3)} jako maticový vzorec, vynásobí se u každé akcie jejich počet a cena a výsledky těchto výpočtů se následně sečtou.

  • Maticový vzorec, který vypočítá víc výsledků:    Některé funkce listu vrátí matice hodnot nebo vyžadují matice hodnot jako argument. Pokud chcete pomocí maticového vzorce vypočítat více výsledků, je třeba zadat matici do oblasti buněk, která má stejný počet řádků a sloupců jako maticové argumenty.

    V následujícím příkladu určuje funkce LINTREND lineární hodnoty údajů o prodeji v dané řadě tří údajů o prodeji (sloupec B) pro řadu tří měsíců (sloupec A). Vzorec je zadaný do tří buněk ve sloupci C (C1:C3) proto, aby se zobrazily všechny jeho výsledky.

    Maticový vzorec vypočítávající několik výsledků

    Když zadáte vzorec =LINTREND(B1:B3;A1:A3) ve formě maticového vzorce, budou na základě tří údajů o prodeji a tří měsíců vytvořeny tři samostatné výsledky (22 196, 17 079 a 11 962).

Použití maticových konstant

Do běžného vzorce můžete zadat odkaz na buňku obsahující hodnotu nebo samotnou hodnotu nazývanou také jako konstanta. Do maticového vzorce můžete podobně zadat odkaz na matici nebo zadat matici hodnot obsažených v buňkách nazývanou také jako maticová konstanta. Do maticových vzorců lze zadat konstanty podobně jako do běžných vzorců, maticové konstanty je však třeba zadat v určitém formátu.

Maticové konstanty můžou obsahovat čísla, text, logické hodnoty (třeba PRAVDA nebo NEPRAVDA) nebo chybové hodnoty (třeba #N/A). Jedna maticová konstanta může obsahovat různé typy hodnot  – třeba {1;3;4|PRAVDA;NEPRAVDA;PRAVDA}. Čísla v maticových konstantách můžou být v celočíselném, desetinném nebo matematickém formátu. Text musí být uzavřen v uvozovkách, třeba "Úterý".

Maticové konstanty nemůžou obsahovat odkazy na buňky, sloupce nebo řádky nestejné délky, vzorce ani zvláštní znaky $ (znak dolaru), závorky a % (znak procent).

Při formátování maticových konstant nezapomeňte:

  • Uzavřít je do složených závorek ( { } ).

  • Hodnoty v různých sloupcích oddělit středníky (;). Chcete-li například znázornit hodnoty 10, 20, 30 a 40, zadáte {10;20;30;40}. Tato maticová konstanta se označuje jako matice 1 krát 4 a je ekvivalentem odkazu na 1 řádek krát 4 sloupce.

  • Hodnoty v různých řádcích oddělit znakem (|). Pokud chcete třeba znázornit hodnoty 10, 20, 30 a 40 v jednom řádku a hodnoty 50, 60, 70 a 80 v řádku bezprostředně pod ním, zadáte maticovou konstantu 2 krát 4: {10;20;30;40|50;60;70;80}.

Začátek stránky

Když odstraníte vzorec, odstraní se také výsledné hodnoty tohoto vzorce. Je ale možné odebrat jenom vzorec a v buňce ponechat zobrazenou výslednou hodnotu tohoto vzorce.

  • Pokud chcete odstranit vzorec i jeho výsledné hodnoty, postupujte takto:

    1. Vyberte buňku nebo oblast buněk obsahující vzorec.

    2. Stiskněte DELETE.

  • Pokud chcete odstranit vzorec a ponechat jeho výsledné hodnoty, postupujte takto:

    1. Vyberte buňku nebo oblast buněk obsahující vzorec.

      Jestliže se jedná o maticový vzorec, vyberte oblast buněk, která jej obsahuje.

      Jak vybrat oblast buněk obsahující maticový vzorec

      1. Klikněte na buňku v maticovém vzorci.

      2. Na kartě Domů ve skupině Úpravy klikněte na položku Najít a vybrat a poté klikněte na příkaz Přejít na.

      3. Klikněte na tlačítko Jinak.

      4. Klikněte na přepínač Aktuální matice.

    2. Na kartě Domů klikněte ve skupině Schránka na Kopírovat Obrázek tlačítka .
      Vzhled pásu karet aplikace Excel

      Klávesová zkratka    Můžete také stisknout CTRL+C.

    3. Na kartě Domů klikněte ve skupině Schránka na šipku pod tlačítkem Vložit  Obrázek tlačítka a potom klikněte na příkaz Vložit hodnoty.

Začátek stránky

V následující tabulce najdete souhrn některých nejběžnějších chyb, ke kterým dochází při zadávání vzorců, a rady, jak se chybám ve vzorcích vyhnout:

Je třeba zkontrolovat následující skutečnosti

Další informace

Stejný počet levých a pravých závorek ve vzorci    

Všechny závorky ve vzorcích musí tvořit pár. Při vytváření vzorce se zadávané závorky v Excelu zobrazují barevně.

Použití dvojtečky k určení oblasti zadané ve vzorci   

K oddělení odkazu na první a poslední buňku v oblasti se používají dvojtečky (:). Třeba A1:A5.

Zadání všech požadovaných argumentů    

Funkce můžou obsahovat požadované a volitelné argumenty (v syntaxi se označují hranatými závorkami). Je nutné zadat všechny požadované argumenty. Také se ujistěte, že jste nezadali příliš moc argumentů.

Maximálně 64 vnořených funkcí ve vzorci   

Vnořené funkce ve vzorci jsou omezené na 64 úrovní.

Uzavření názvů sešitů a listů do jednoduchých uvozovek    

Při odkazování na hodnoty nebo buňky v jiných listech nebo sešitech, jejichž názvy obsahují jiné než abecední znaky, je nutné tyto názvy uzavřít do jednoduchých uvozovek ( ' ).

Uvedení cesty k externím sešitům    

Externí odkazy musí obsahovat název sešitu a cestu k danému sešitu.

Zadání čísel bez formátování    

Nezadávejte ve vzorcích čísla formátovaná oddělovači tisíců (,) nebo znaky dolaru ($), protože čárky se můžou používat jako oddělovače argumentů a znaky dolaru označují absolutní odkazy. Třeba místo zadání $1,000 zadejte ve vzorci 1000.

Začátek stránky

Důležité : Počítané výsledky vzorců a některé funkce listu Excelu se mezi počítači s Windows s procesory s architekturou x86 nebo x86-64 a počítači s Windows RT s procesory architektury ARM můžou mírně lišit. Další informace o rozdílech

Máte konkrétní otázku k funkci?

Zadejte dotaz do komunitního fóra Excelu

Pomozte nám vylepšit Excel

Máte nějaké návrhy na zlepšení dalších verzí Excelu? Pokud ano, podívejte se prosím na témata v části Názor uživatele Excelu.

Viz taky

Přehled vzorců v Excelu

Jak se vyhnout nefunkčním vzorcům

Nalezení a oprava chyb ve vzorcích

Klávesové zkratky a funkční klávesy Excelu

Funkce Excelu (podle abecedy)

Funkce Excelu (podle kategorie)

Rozšiřte své znalosti a dovednosti
Projít školení
Získejte nové funkce jako první
Připojte se k účastníkům programu Office Insiders

Byly tyto informace užitečné?

Děkujeme vám za zpětnou vazbu.

Děkujeme vám za váš názor. Vypadá to, že bude užitečné, když vás spojíme s některým z našich agentů z podpory Office.

×